Skip to content
1846–1910

Písně náměsíční. (1.)

Jan Václav Tůma

Ten měsíc, ten je bledý tak, a utrápený na líci, jak byl by se byl zadíval do bledé tváře dívčici.

Tak bledý a tak měnivý je v okamžiku, v hodině, jak byl by svítit naučil se v srdci, v lásce dívčině.

Dnes celý je a zítra půl, a pozejtří jen čtvrtina, tu shasne, a tam svítí zas, ó měsíc – láska dívčina!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.