Už netěší ho, dědečka,
nic, pranic tu, co krásné je,
jen když nás vidí spolu dva,
tu se tak trochu usměje.
Tu zdá prý se mu v starobě,
že poznovu žít začíná,
když na tu svoji stařenu,
jak mladá byla, vzpomíná.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
O tom našem dědečkovi. (I.) · Jan Václav Tůma · Poetry Cove