Ta stařena už zemřela,
a dědeček je v světě sám,
a nerozumí nikdo už
těm bílým jeho šedinám!
A těžko je mu vyhojit
tu zastaralou chorobu,
on nepřeje si ničeho,
než za babičkou do hrobu.
A když se nejvíc rozlítí,
že tak je sám a jako stín,
tu zajde sobě na hřbitov –
a navštíví hrob babiččin.
A květnatý ten hrobeček
tu zdá se být mu zahradou,
a on si při tom vzpomíná,
jak chodil někdy za mladou. –