Zhyne kvítko, zhyne bídně
bez deště a bez slunéčka, –
bez radosti a slz lásky,
což je potom do srdéčka!
Nemůžeť se vždycky smáti,
stálé slunce květy pálí,
a kdy láska zaplakala,
kvítky rosou pookřály.
Smích a pláč je život lásky,
a ta láska srdce živí,
bez ní srdce mráz popálí,
jako sever záhubivý.