Na severu o samotě
strůmek stojí v cizím světu,
bez ovoce, bez rosičky,
bez listů a beze květu.
Mrtvé rámě, v těle zima,
v hlavě smutné zamyšlení,
jak by sobě rozzpomínal,
že v té vlasti doma není.
Jak by ptal se, proč tam dole
bratry jeho květem šatí
totéž slunce, v jehož lesku
jemu život ledovatí!?! –