Kdo milovals kdy tak, že v jediném jen „ano“
jsi za spasení prosil na kolena klesna,
zda víš, jak bylo ti v té chvíli rozechvěné,
když nenadálé „ne“ tě probudilo ze sna?
Co zdá se stromu as, kdy na rozhraní smutném
za květem uběhlým sen poslední si dřímá?
„že v krátku jaro minulé uběhlo na vždy,
a k příštímu že dlouhá, nebezpečná zima!“