Ten bílý domek na skále
jak by to byla kaplička,
a byl v ní pěkný obrázek,
to byla moje Hanička.
K ní já se denně modlíval,
v naději prosil za víru,
však zapomněl jsem, zapomněl,
že obrázky jsou – z papíru.
Tu větřík se kdes zatočil,
a obrázek mi s sebou vzal,
teď pustá stojí kaplička,
jak věrnost by tam pochoval.