Poutníče, jenž z vlasti v svět se béřeš,
darmo pohled Tvůj se nazpět vrací;
darmo krok ti vázne, oko pláče,
musíš dál, nechť srdce dokrvácí!
Také já jsem z domu kdysi kráčel,
z vlasti vyhnán rájů prvomládí,
také já jsem plakal, chvěl se, zrak obracel,
marně však – ten pláč sny nenahradí.