Ach oči krásné, drahé oči,
vy nejste hvězdy noci tmavé,
vy nejste slunce za dne žhavé,
ach krásné oči, drahé oči,
jak první list jste knihy svaté,
již hloubka kryje zasvěcená,
jak první list, jímž odhalena
tajemství v duši rozepjaté!
Ach oči krásné, drahé oči,
tam v hloubce kniha rozevřena,
však první list je beze jmena,
ba, krásné oči, drahé oči,
vy tajný list jste knihy svaté,
a pod tou krásnou pod pečetí,
zda smím, co vidím, pověděti:
tajemství v duši rozepjaté?
Tajemství duše! oči krásné!
Je pravda to, co hloubka kryje,
že obrázkem nám v oku žije –
ach rcete, rcete oči krásné,
že obrazí tam také lásku –
vždyť kdykoliv do vás nahlídám,
tu v blahém snění nic nevídám,
než sebe – v malinkém obrázku!