Mně nezlatí okénko slunce
než ráno vždy a z večera,
a v poledne-li žhavé pálí,
mně jizba má se zašerá.
A v šeru tom, kdy jiní pilně
se záclonami skrývají,
já pokojně si hovím v chladu,
kterého marně hledají.
O kéž by tak mi život plynul,
jak tento jasný v letě den,
a ráno večer kolébala
mě tichá zář v pokojný sen.
A v poledne-li žhavé štěstí
se jiným vtírá bez ladu,
mně, bože, dej u míru svatém
jen tichou činnost ve chladu.