Rozešli se, rozžehnali,
jeden tu a druhý tam,
však to každý dobře cítí,
že je s láskou svojí sám.
„Ovšem lásku nerozdělí
ani prostor, ani čas,
a co z blízka těšívalo,
z dáli v smutku blaží nás.“
Tak si láska bolest mírní,
tak se těší naposled,
ale v srdci tisíc hlasů:
„bez milého prázdný svět!“
A v tom srdci bolů světy,
vůkol něho prázdnota, –
ó kdo nemá milou v dáli,
neví, co je – samota! –