Složte péra, pěvci lásky,
co pak byste o ní psali?
vždyť ti staří nám ji celou,
celičkou už vyzpívali.
Vyzpívali, vychválili
city srdce, oči, líce,
tak že nám teď k opěvání
nezbylo už pranic více.
Vyzpívali, vyvzdychali,
jak se sluší na rytíře,
tak že máme za dob našich
celou lásku – na papíře!
Tak že studovat se může
starožitné jak památky,
ti pak, co už po nás přijdou,
znát ji budou jen – z pohádky!