Hledala sestra má,
hledala květiny,
pustá je zahrádka,
ani květ jediný.
Plakala, prosila
o jeden kvíteček,
a našla na konec
podivný stoneček.
Bez barvy, bez květu,
celičký pichlavý,
utrhla, nedbala,
že se tím skrvaví.
Vsadila, pěstila,
slzou zalývala,
s časem se minul čas,
květ si odchovala.
A byl to krásný květ,
vyrostlý z bolesti,
jako když blaženost
zrodí se z neštěstí! –