Chodil jsem na jaře
v života zahrádce,
nehledal, našel jsem
květinku bez práce.
Květ, jak by do něho
červánku namíchal,
vůně, jak by do ní
jara byl nadýchal.
„Jaro i červánek
naděje svatý chrám,
však si tu květinku
u sebe odchovám!“
Chtěl jsem ji zasadit,
aby mi nesvadla,
než jsem ji donesl,
uvadla, opadla.
Opadla u květu,
zbyl mi jen stoneček,
a já jsem nad štěstím
urovnal hrobeček.