Růže a srdéčko,
překrásné květiny,
z rána se rozvily
o samotě;
a v tiché samotě
slzička nesmělá
v milosti hovoří
o životě.
Schovej tu slzičku
do srdce hluboko,
vždyť ona krásu ti
v srdce roní;
zapláče, zabolí,
samotu potěší,
krása-li bez slzy,
což je po ní!