Vyplakal jsem už tu bolest svoji,
vysmál jsem se sám už bídě svojí,
a přec bolesť moje neumírá,
a přec duše v bídě, v nepokoji!
Kdyby vesmír celý ohněm zaplál,
palných žárů přece konec bude,
kdyby potopou se opět skácel,
duha vzejde, a zas pokoj bude;
ale v duši oheň jednou vzňatý,
nebo spousty v srdce prohlubené
nehynou ach nikdy – nikdy – nikdy!
pláč a bolesť, zdaž jsou nesmrtelné?