Já jsem Čech, a řeč svou miluji,
V dějinách se Čechem jmenuji;
Proto nechci, dokud budu žít,
Bez ní nikdy – nikdy Čechem být.
Jiné ctím, svou mluvu však mám rád,
Jiným chci i jejich mluvy přát;
Jenom žádám, dokud budu žít,
By mi přáno česky hovořit.
Každý tvor zde v světa prostoře
Má svůj hlas pro radost, pro hoře;
Proč i člověk řečí svou se smát, –
Proč svou řečí nemá naříkat? –
Já jsem Čech, a řeč svou miluji,
V dějinách se Čechem jmenuji;
Proto nechci, dokud budu žít,
Bez ní nikdy – nikdy Čechem být.