Dnes se s tebou loučím, Praho drahá,
Mého mládí milá vůdkyně!
Zřídlo rozkoší i mého blaha –
I mé vlasti krásná svatyně!
Kdykoliv jen hled můj s srdcem dolů
S Petřína se k tobě dívaly,
O tu věř mi, o závod že spolu
Vznešenou tvou krásu líbaly!
Měj se dobře! vroucně líbám tebe
S úctou, jaká patří svatyni,
Jakou žádá od dítěte nebe,
Když má líbat ruku vůdkyni.
Věže tvé – ty věže známé světu –
Co tě, slavné město! krášlejí,
Ať se blaha tvého ve rozkvětu
K tvé jen cti a slávě třpytějí.
Jazyk tvůj – ten jazyk Čechům svatý –
Ten ať veleducha smělý let
Povznese až na ten stupeň zlatý,
Kde ho ctívá vzdělanější svět.
Měj se dobře a pokračuj dále!
Pokrok patří městům k okrase:
Miluj Boha, řeč svou, svého krále,
A mzdu za to spatříš po čase!