Ty vlasti mé – ty tisíceré hory,
Co sem tam niv a luhův nad ráji,
Až oblohy se s modrem líbají, –
Jak krásné jsou! jak vnadné jejich bory!
Těch borů zpěv když kroky mé k nim zve,
A oko mé je vidí před sebou,
Tu patří vždy s jakousi velebou
Na hory ty a jejich vrchole.
A růžený když z jara slunce svit
Ozáří je v jich pestrém zelenu,
Tu se mi zdá, jako by v Edenu
Bůh nastavil si z kvítí pyramid.
Ať sever ctí si svoje Valhally,
Jih Tempe, západ Eldorado své,
Já chválím zas hor Českých vrchole –
Ty ústa má již stokrát zlíbaly.