Za horami vysokými tamto v dáli
Míval Zděnko nebe na světě:
Vidíval tam děvy – ty se na něj smály,
Vidíval tam chlapce, a ti si s nim hráli.
Chlapci rostli, prchli, víc se nevrátili,
Děvy dostaly se za muže;
A než sněhy pětkrát tam ty hory kryly,
Všickni chlapci se i děvy roztratily.
Ze všech děv jen jediná tam pozůstala,
Druhé všecky osud rozplašil:
A když té se tázal, zdaž by si ho vzala,
„Ano, ano!“ řekla, a při tom se smála.