U potůčka lípa stojí,
A krásně se zelená;
Kdy pak, drahá děvo má!
Kdy as budem svoji?
U té lípy často chodím –
Často se mi u ní zdá,
Že se s tebou, děvo má,
Již co s žínkou vodím.
A když někdy z rána ptáče
U té lípy šveholí,
K tobě oko v údolí
Hledí, a pak pláče.
U potůčka lípa stojí,
S ní dnes ptáček zazpíval:
„Neplač, jakos plakával –
Budete již svoji!“