Kdo svou nectí vlast a nemiluje
Její starobylé památky,
Bloudíc jako dítě bez matky
V cizině se jenom potuluje:
Ten se nesmí hlásit ku věncům, –
Těm, co uvilo jest Thermopyle
V dějích k slávě Spartě ušlechtilé.
Kdo se za svou svatou mluvu stydí,
Nectí zpěv a zvuky vlastenské,
V cizí řeči krásy Edenské,
Ve své však jen smích a hanu vidí:
Ten se nesmí hlásit ku věncům, –
Těm, co uvilo jest Thermopyle
V dějích k slávě Spartě ušlechtilé.
Kdo vždy jenom do měst cizích spěchá,
By tam skoupil věci zbytečné,
V své však vlasti muže výtečné
Mříti hladem při jich práci nechá:
Ten se nesmí hlásit ku věncům, –
Těm, co uvilo jest Thermopyle
V dějích k slávě Spartě ušlechtilé.