Jak jsi krásný, světe! světe!
Jedna krása druhou stíhá,
Zázrak v zázraku se míhá.
Od bylinky, zde co květe,
Až tam v světů myriady,
Samá – samá krása všady!
Co jen krásy rozmanité
Po této se zemi krouží,
Tak že hled se nad ní ouží!
A co je jí teprv skryté
Všude rozumu i oku
V dalném nebes větrotoku!
Světe, světe, ty jsi krásný! –
Krásu tvou, tu všecky moci –
Polotmavé roucho noci,
Tak jak svit dne hlásá jasný;
A až oku věky minou,
Bude vidět krásu jinou.