Není nad věk mladý,
Ten je vesel všady,
Z růží a pomněnek
Staví sobě hrady.
Vše se na něj směje,
Jemu písně pěje;
A když umdlen usne,
Snů mu libých přeje.
Kam jen kročí v světě,
Tam mu radost květe,
Tam mu vnitřní pokoj
Z blaha věnce plete.
Nezná žádné soky,
Nezná jejich kroky:
Jemu plynou tiše
Hodiny i roky.
Lidé v jeho ráji
Rádi přebývají,
A přec radost jeho,
Věřte, že neznají.