Kdybych si kvítko měl voliti trojí,
Nejprv bych lilije si volil květ;
Ten jest i býval mi libostí svojí
Dražší než Vesně kdy májový svět;
Ten kvítek drahý jest po zemi celé,
On drahý všude jest pro srdce mé;
Nejdražší však jest mi na lidském čele,
Kde čtu v něm nevinnost dívenky své.
Druhý, co volil bych kvíteček sobě,
Jest růže stolistá ve kráse své;
Ten kvítek v májové když vidím době,
Těšívá duši mou i srdce mé;
Tím kvítkem ruměnec mé děvy drahé
Když vidí prorostlý můj někdy hled,
Tu teprv vkouzlí se v mé city blahé
Ze dnů mé mladosti rájový svět.
Třetí, co volil bych kvíteček sobě,
Jest něžná pomněnka z májových dnů;
Ta věrnost děvy mé uvádí v zdobě
Na pamět myšlénkám překrásných snů;
Ta nese mysl mou v daleké kraje –
Tam až, kde děva má v pokoji dlí;
Ta tvoří v duši mé přešťastné ráje,
V nichž moje krásenka o mě jen sní.
To tedy bylo by to kvítko trojí,
Které bych volil si k radosti své,
Pro to bych válčit chtěl s Milkovou zbrojí,
Bez nich bych srdce vzdal jí umdlené;
Neb hled můj v tvářnosti dívenky mojí
Četl a poznal jest, že celý svět
Pro čilé srdce mé nad tento trojí
Nemá v svém oboru krásnější květ.