VIII. Spomínka.

Jak se ta louka zelená, Kde se mnou často hrávala, Mě mluvit učila – I líbala

Matka má! Jak se ta louka zelená, Po kteréž prvně kráčela Za dnů mé mladosti –

Mé radosti – Noha má! Jak se ta louka zelená, Na kteréž ráda trhala

U křovin pomněnky Pro dívenky Ruka má! Zelenej se, o milená –

Ty přerozkošná louko má! Přej též i bratrům mým, Mně předrahým, Kvítka svá!