Svým když políbením posledním
Slunce zemi dobrou noc již dává,
Tu večerní zvonek hlasem svým
S luk a polí dělníky svolává:
Domů! domů! volá po výšinách –
Domů! domů! volá po dolinách.
Čím pracoval, každý odloží,
Ruce sepne, Bohu pomodlí se;
Na své místo všecko uloží,
Jen když možno, dříve nežli stmí se;
Pak se k domu – k domu obracuje,
Jde – a k práci víc se nevracuje.