Jak libě znějí zvuky tvé,
O milá řeči Česká!
Když hrne z útrob duše své
Je v mluvě děva hezká!
To se mi zdá, když slyším je,
Že vidím vůkol sebe
Jakési krásné nebe.
A jaké slasti tvořívá
V mém srdci teprv zpěv,
An libým nářkem provívá
Cit jemný českých děv!
Tu myslím si, když slyším ho,
Že vrátí těmi hlasy
Se zas tvé zlaté časy.