Když jsem jednou procházel
Ráno z jara lesy,
Slyšel jsem tam slavíky,
Když drželi plesy;
Ach to byli zvukové,
Co ti pěli ptáčkové!
Brzo jak by plakali,
Zdálo se mi v dáli,
Brzo zas, když jsem šel blíž,
Jako by se smáli:
Ach to byli zvukové,
Co ti pěli ptáčkové!
Řeč slavíků neumím,
A předc se mi zdálo,
Jako bych jim rozuměl,
Ovšem jenom málo:
Ach to byli zvukové,
Co ti pěli ptáčkové!
Když si na ně spomenu –
Na ty libé hlasy,
Tu mě ještě těšejí
Ony blahé časy:
Ach to byli zvukové,
Co ti pěli ptáčkové!