Co žádáš od nás Pane, za tvé hojné dary?
Co chceš za dobrodiní, v kterýchž nemáš míry?
Stříbra, zlata nežádáš, neb to všecko tvé jest,
Cožkoli na tom světě, tebou stvořeno jest.
Svět tebe neobsáhne, všudy plno tebe,
Na předpeklí, y moři, na zemi, y v nebe,
Ty jsy Pán všeho světa, slovems nebe stvořil,
Sluncem, měsýcem, hvězdami pěkně je ozdobil.
Ty sy základ založil v neobešlé zemi,
A přikryls zemskou nahost kvítkami divnými,
An z tvého rozkázání v břehách moře stojí,
A vyměřeným cýlem přeskočit se bojí.
Řek vody nepřebrané velkou hojnost mají,
Den bílý a noc temná tyť své časy znají.
Z tvé lásky noční řása, a mdlé kvítí spadne,
A zemdlená obilí obživí to snadně.
Z tvé ruky každé zvíře hledí své živnosti,
Neb ty živíš každého z své božské milosti.
Slušným tě tedy srdcem, Pane vyznat máme,
Krom tebe, mocnějšího pod nebem neznáme.
Tobě k vůli též země krásné kvítí plodí,
Léto v své veselosti v krásném věncy chodí.
Podzymek vína, jablka velmi chutná dává,
Potom když se to sklidí, zyma hned nastává.
Dobytku všelikému k zymě se strava strojí,
Ptactvo pak přerozličné těžké se zymy bojí.
A však svou božskou mocý ráčíš to chovati,
Jak v letě, tak y v zymě předivně živiti.
Chovejž y nás, jakž ráčíš, na té nízké zemi,
Jedno nech vždycky budem pod křídlami tvými.
Budiž na věky chválen, nesmrtedlný Pane,
Tvá dobrota y milost nikdý nepřestane.