Den jest krásný, slunce svítí –
Počíná se k dešti míti,
Mračejí se oblaka,
Zastrašují člověka.
V chvílce se lijavec valí,
Utíkají velcý, malí,
Prázdné jsou tu ulice,
Strouhy, toky velice
K podivu se vylévají,
A šustění vydávají,
Ze všech stran k utíkání
Nutí hřmot a blýskání.
Nepřestává to bouření,
Tmavých mračen se shánění,
Není žádné naděje,
Pořád se stejně děje.
Blýská, hřmí, lije se stále,
Však hle! – nyní nenadále
Počne větříček víti,
Pomijí hromobití.