Na Smrt.

Smrt ukrutná zdrž svou ruku, A nepusť šíp z svého luku Na zpěváka bídného, Nemocý stíženého.

Neb kdybych měl věčně spáti, Nemohl bych verše psáti. S Můzami zahrávati, Jejich chvály zpívati.

Kvíleliby lesy, háje, Y všecky sličnosti Máje, Louky, pole, zahrady, Kdoby jim dal náhrady?

Zpustliby též všecky stromky, Stín nám dávajícý domky, Též trávníček zelený, K dřímání utěšený.

Zvadloby vše jíné kvítí, Nemohlbych věnce víti, Listí by opadalo, Létoby konec vzalo.

Jak šustícý potůčkové, Tak y libí větříčkové, Oninoby ulehli, Tito pak by se strhli.

Umlkliby y ptáčkové, Zpěv můj slyšícý žáčkové, Netloukl by slavíček, Oněmělby lesýček.

A což mé milé ovčičky, Skopečkové, a kozyčky, Sklopeně by chodili, Smutně by je vodili.

Jejich pilní pastouškové, Moji spoluzpěváčkové Píšťalouby mrštili, Loutnyby se zhostili.

Měsýc, slunce, světa svíce Neosvítí země více; Hvězdy, noční pochodně Nedají svého ohně.

Slovem celá přirozenost Ztratí všecku urozenost, Oblékne se v šat černý, Umřeli její věrný.

Však sobě ještě nezoufám, Nýbrž ve vás sýlně doufám Zpěvopanny, Cházone! Virgile, a Názone!

Že mně přijdete na pomoc, By ulehla ta má nemoc, Neb vaše chvály hudu, Tim vám vděčnější budu.

Natáhnu sy své housličky, Zazním vám nové písničky, Vyzdvihnu vás k oblakům, Navzdor jiným zpěvákům.

Jestli však jest to můj osud, Že se mám již bráti odtud, Za to prosým jedině, Byste tu v mé dědině

Housličky a loutny vzali, Zpívali, a pak napsali Na náhrobek stromový Mně ten nápis hrobový:

Dost jsem se nahrál, nazpíval, A však jsem sy nevyzpíval, Co jsem chtěl před vším míti, Zdraví a živobytí!