V strakatém oděvu znovu se směje,
Ten přeslavný a veselý máj,
Sladký a radostný hlahol již věje
Přes všecky hory, palouky, háj.
Přirozenost nám dovoluje v poli
Ty nejkrašší kvítky trhati,
Protož chcy okrášlit věncem jakkoli
Vlasy mé, a budu skákati.
Nemámli tomu, jenž vše to učinil,
Za to se proukázat vděčně?
Veselým zpěvem, by mne z to nevinil,
Chcy ho chválit, velebit věčně.