V strakatém oděvu znovu se směje
Ten přeslavný a veselý máj,
Sladký a radostný hláhol již věje
Přes všecky hory, palouky, háj.
Přirozenost nám dovoluje v poli
Ty nejkrásnější kvítky trhati,
Protož chcy okrášlit věncem jakkoli
Vlasy mé, a budu skákati.
Nemámli tomu, jenž vše to učinil,
Za to se prokázat vděčně?
Veselým zpěvem, by mne neobvinil,
Chcy ho chválit, velebit věčně.