Ach! kdyby mne milovala
Kloe, cožbych se blažil!
Dvacet ovec, však y z mála,
Třidcet bych vynaložil.
Třidcet pravím? – ba sto bych dal,
A snad všecky ovce mý;
Což kdybych se jí samé ptal,
Ale vždy stojím němý.
Tam u prostřed za potokem,
Mezy mýma lukama,
Kdež kráčela mírným krokem,
Pozdvihla se duše má.
Ptám se jí, chceš mne milovat?
Ona pak se obrátí –
Kdybys byla zustala stát,
Všecko, co mám, dal bych ti.
Jestli bych celé stádo dal,
Dámon stoje pod vrbou,
Za Kloe? – se mne směle ptal
On svou nadmutou hubou.
Celé stádo dám s radostí,
To před každým přísahám,
Role s celou mohutností,
Neb mám všecko, když ji mám.