Zde mezy tim tmavým křovím
Budu sám zůstávati,
A jsa zas člověkem novým,
Z jara se radovati.
Tvé poslechnu sedě v trávě
Krásné zpěvy slavičku!
A potom také k tvé slávě
Zazním tobě písničku.
Však ale co to tam chrustí?
Ach! ono mně to jde vstříč,
Strašně se tam to šustí,
Kyž jsem jen tenkráte pryč!
Zhynu mezy křovím timto,
Běda mně, ubožátko! –
Teď to přicházý – vidím to – –
Ach maličké srnčátko!