Spal jednou Amor hluboce
Mezy houfem pastýřstva,
V tomť přijde Dorys, a sladce,
By tvrděj usnul, zpívá.
On však se znáhla probudiv
Na pastýřský zpěv krásný,
A okolo sebe hlediv,
Viděl, že jest den jasný.
Jak vyskočil z lůžka rychle,
Na něž levkoj’ fialu
Země jemu vždycky stele,
Hned popad’ luk a střelu.
Dorys utekla do buku,
By se tam mohla schovat,
V tom Amor nadělal hluku,
Chtěje slouhy zburcovat.
Pastýři jsouc na poskoku
Běžejí hončím krokem,
Utíká Dorys, v outěku
Trefil ji Amor lukem.
Ach! tisýckrát vzdychal můj duch,
Malou sem měl naději,
Však ale ten pohnutý Bůh
Trefil ji mně raději.