Žiji s Bohem a s bohy.
Čtyřicítiletý
je můj Bůh.
Jak v uhličité koupeli tělo,
je posázen světy.
Krutě se dívá, Vlídný.
Bič lásky drží v rukou,
štve v nejzazší cíl.
Plamenné jeho dlaně
hladí – tlukou.
Skráň mu hoří, doutnají svaly.
Jak oheň v nočním lese
do temnot plá.
Sevřen v nicotu, v zmatek,
uskutečňuje se.
Žiji s Bohem a s bohy.
Hvězdy, vody, ctnosti,
za vším bozi bdí.
Vše trvá hladem
po dokonalosti.
Zeus, Héra, Hélios, Pallas,
Ares i Afrodité
milují, nevraží, žhnou.
Na cestě k Pravdám řídí
korby ze zlata sbité.
Nad nimi všemi
zachmuřený a hrozný Osud.
Lidská krev
barví mu prsty
po věky – včera – dosud.
Žiji s Bohem a s bohy.
Než k lidství hněvu v tom není,
lásky jen víc.
Bůh, bozi, lidé mne vedou
k mému naplnění.