Již nikdy nezapějete, zvony,
již nikdy nezazvoníte, písně,
nikdy již,
tím bezemračným hlasem, v němž radost
dřív z našich, smavá, vzlétala prsou
k slunci blíž.
V roj nedočkavých budoucích lásek,
v třesk plnozvuký zítřejších číší,
všechněm z nás,
jak tichý stesk a výčitka tichá –
nám živým – těch, kdo dožili, vzlykne
lkavý hlas.