Po obzor sám co dohlédneš,
mák, réva, fenikl a rež,
strom prostřed polí.
Do sprahlé půdy pere žár
s oblohy-pece; suchopár,
až oči bolí!
Nad sklípkem věnec. Sejdi v důl.
Vše voní vínem, zeď i stůl
i káď i bečky.
A co tu sedíš v přítmí tich –
zpěv, cinkot, šumot, štěbot, smích:
jdou kolem žnečky.
Je v sklonu den již... Noční van
lán čeří, houpe sem a tam
na větvích hnízda.
Pes zaštěk. Kdosi haleká.
Teď měsíc vyplul. Z daleka
fujara hvízdá.