Vše bolí dnes, i dlaň, jež hladit chtěla,
i pozdních květů vůně rozechvělá,
stín, který zhasnul, světlo, které vzplálo,
slib sladký líčka, jež se pousmálo,
ať hlas se ozve kolem kterýkoli,
ať kniha promluví, ať tón: vše bolí...
Ó, v chvíli takovou stát kdes na Finisterrae,
snů oceán kde v dál stře vlny šeré,
a hledět za lodí, jež, rychlá jako kopí,
se ani neztroskotá, ani nepotopí!