Sladká a lstivá
duše jak žen
řítíš se, vlno,
krajkovím pěn.
Stříkej a huč,
srdce mi zmuč
dravou a vábnou svou písní!
Divoká v horách,
tiše co dech
omýváš města
špinavý břeh.
Vezmi si, vem’
bláto i šlem,
všechno, co dusí a tísní!
Pokleknu, přijmu
od tebe křest,
nabudu síly
hoře své nést.
Odejdu tam,
kde lze být sám,
v kraj, který duch můj si vysní.