Vím, že jsi mne klamala,
mátla, zmátla, podváděla.
Ale přec tvé: „Tralala“
duši vyvábí mi z těla.
Slzy tvé, čím ty mi jsou,
kajícně když kanou s tváří?
Náhodou či nehodou
krev mi v žilách žhnou a vaří.
Nech mne. Dost je našich vin.
Nechoď. Neplač. Znáš mou muku?
A přec nejsem než tvůj stín,
teplý bok a suchou ruku
tvou když ucítím.