Ty drobné květy zvadnou. Však, ty, jimž vzkvést jsi dala
v mém srdci, věčně kvést jak věčné jaro budou.
Ty prvé vůni ztratí i barvu poznenáhla;
ty druhé jako sen nechť v duši tvojí zbudou,
jak krásný sen o tom, jenž neměl jiné touhy,
než u tebe dlít, snít, ne pán: jen otrok pouhý.