Tak drobná, jímavá v své radosti i žalu!
Tak přítulná svých chorých očí leskem!
Tak tklivá v smíchu. Rozmilá svým steskem!
Tak čista ve všem okolním tom kalu!
Tak malou Hedviku’s tak živě zkouzlila mi,
že maně v ní na Isu zapomínám.
Za ruku chci Tě vzít (již často líbám)
a jako malé děcko uspat pohádkami.