Jara a léta se na nás smála,
jara lesku tvých očí
a léta bouří tvých prsou
a my jsme váhali, váhali stále.
A hleď, přece jsem věděl,
že jsi se rozkoší chvěla,
spínavou rozkoší hřmící,
při styku ramen.
Než nyní se světla na vlny rozlila
slzících ohňů tvých očí
a nad městem visí dva stíny
duší zžaslých a melancholických.