Zrak tvůj mne děsí: láska je v něm
oddaná, tichá a tklivá,
pro mé však nitro hluch je a něm,
rybím se pohledem v duši mi dívá.
Jak by to cizích světů byl svod,
v každém tvém objetí je mně,
jako by dcera jezerních vod
na mne to hleděla tiše a němě.
Opustit tebe? Mdlý jsem již tak!
Lásky já knihu již přečet...
Zelený máš jak rákosí zrak;
nezbývá, nežli ven zírat a mlčet.