Života nechť mého svíce
v prudkém plamu zhasne!
Černý zrak mé kouzelnice
cynické a krásné
nechť mne vede, svede, vznítí,
zapálí a sžehne,
za to –: noc s ní jednu býti,
kadeře ty temné
rukou hladit, v ústech drásat,
v pokoji, kde vůní
z mojí milé vzduch je nassát –
zemříti chci u ní.
Umné její rety žhavé
bolest s políbením,
drobné její ručky hravé
touhu s rozechvěním
smísit znají rozkoš s trýzní,
peklo s nebem spojit;
kdo se od ní napil, žízní,
marně chtěj se skojit.
V horečku jste proměnily
život můj, vy oči.
Prosím, hleďte na mne chvíli
černých zpod obočí!