„Kam zmizí úsměvy, až zšednou nebesa?
Když slunce zapláče, kde tančí polibky?
A za svítání těch, kdy léto umírá
zda rosa bude smát se v květů kalichách?“
„Oh, bude dlouhý stesk se chvěti nad mořem
a v lesích přestanou nám jásat kukačky.“
„Tu půjdeme, my všichni, kterým zpívá v srdcích podzim
do parků plakat.
A budeme tesknit nad plesáním léta, které jen zářilo, zářilo
a toužit po opuštěných místech
u smutných rybníků,
kde by nás nenavštívily víly,
ale sladké, hluboké a truchlé duše,
jimž bychom mohli se vyzpovídati.“