Když od tebe v noci se vracím
samoten,
s tvým polibkem nad víno sladším –
ten či ten
mne postoj tvůj, hled, gesto, slovo
provází,
v mé hlavě tančí krásy tvojí
obrazy.
Tu všude zřím tě kolem sebe
mihat se,
tvých očí plničké je nebe,
po hlase
tě v šumu půlnočního vanu
poznávám,
stín domů, stromů podobu tvou
béře sám.
Vzduch zimní noci teplý je mi,
a jím, hle!
jak šel by za mnou výslech jemný
pleti tvé!